SWEET 50 ve špatném počasí a magická hodina

Zkusit se má všechno.

Vyrazila jsem jen tak do Prahy. V tomto období jsme tak nějak nevěděli, jestli bude pršet, nebo svítit sluníčko.

Mě se samozřejmě udála ta první varianta:-).

Se SWEET 50 jsem ještě nikdy nefotografovala.

Asi mám nějaký blok k objetivům s touto ohniskovou vzdáleností. Vzpomínám si, že jsem nikdy ani s normálním objektivem nic moc nenafotila. Natož s Lensbaby v počasí, které teda rozhodně na fotografování moc nebylo.

Ale... jak já vždycky říkám - nic nevyhazujte... tak i v tuto chvíli se mi to vyplatilo. Na displeji šedé nevýrazné obrázky a já jsem byla otrávená. Ještě jsem navíc zmokla a to byl vrchol!

Doma mne čekalo ale překvapení. Neříkám, že ty snímky jsou kdovíjaké. Ale pro ilustraci, jak se se "sladkou padesátkou" fotografuje a co mi dala za fotografie, je to skvělé.

Procházku jsem protáhla až do večera, resp. čekala jsem na "magickou hodinu", abych ještě jednou tu svou "padesátku" potrápila.

Co je magická hodina? Je to fotografický pojem a k vysvětlení jsem si dovolila použít Wikipedii.

Ve fotografii označuje zlatá hodina (někdy známá jako magická hodina - zejména v kinematografii) první a poslední hodinu slunečního denního svitu, kdy je dosaženo specifického fotografického efektu díky kvalitě světla.

Platí, že osvětlení je v tomto čase měkčí (více difúzní), teplejší v barevných odstínech a vržené stíny jsou delší. Když je Slunce nízko nad horizontem, sluneční světlo prochází větší vrstvou atmosféry, sníží se intenzita přímého světla a větší část osvětlení pochází z odraženého nepřímého světlo od nebe, což snižuje kontrast (poměr) osvětlení. Modré světlo se rozptýlí a světlo ze Slunce se jeví více rudé až zlaté. Kromě toho Slunce svírá s obzorem malý úhel a vytváří tak delší stíny.

Význam slova „hodina“ je zde použit zcela volně. Charakter osvětlení je dán výškou (altitudou) Slunce, a doba, kdy se Slunce pohybuje od obzoru po zadanou výšku, závisí na poloze zeměpisné šířky a ročním období. Například v kalifornském Los Angeles hodinu po východu nebo hodinu před západem stojí Slunce ve výšce asi 10° - 12°.

Při fotografování blíže k rovníku je altituda větší (nebo kratší čas) a s přesunem dále od rovníku je altituda nižší (nebo čas delší). Pro lokality dostatečně daleko od rovníku Slunce nemusí dosahovat výšky 10° a zlatá hodiny v určitých obdobích trvá celý den.

Uprostřed dne může příliš jasné horní Slunce vytvořit příliš světlé jasy nebo velmi tmavé stíny. Do jaké míry může nastat přeexponování se liší podle druhu fotografického filmu a digitálních fotoaparátů a jejich různých dynamických rozsahů. Tento „krutý“ a nepříjemný světelný problém je zvláště důležitý v portrétní fotografii, kde se pro jeho zmírnění používá doplňkový blesk, jelikož je často nutné vyvážit osvětlení detailu obličeje nebo těla, vyplněním ostrých kontrastních stínů, které jsou obvykle považovány za nežádoucí.

Vzhledem k tomu že během zlaté hodiny je jasový kontrast scény menší, stíny jsou méně temné a je méně pravděpodobné, že scéna bude přeexponovaná. Během fotografování krajin poskytuje nízké Slunce teplé barvy a je často považováno za žádoucí posílení barevnosti scény.

Zde je několik obrázků více či méně povedených.