Do Holandska trochu oklikou 2014
- Marcela Vaňhová
- 3. 12. 2021
- Minut čtení: 4
Aktualizováno: 4. 12. 2021
Naše cestování se vyznačuje čím, že v podstatě nevíme, kam jedeme. Je udáno cílové místo, ovšem jak se k němu dostaneme, je ve hvězdách.
A tak se nám stalo, že jsme jeli do Holandska trochu oklikou. Kdybyste se divili, proč naše fotografie mají většinou šedé nebe, tak vězte, že my cestujeme zásadně na konci září a října a většinou na sever, kde sluníčko je už vzácností :-). Všechny fotografie jsou bez úprav.
Norimberk, Trevír a Cáchy
Zastavení první proběhlo na kraji Norimberka, kde jsme si chtěli připomenout trochu historie.
Né té krásné, kudrnaté, ale té černé, tedy správně řečeno “hnědé”.
Navštívili jsme místo, odkud kázal ten malej kluk s patkou a knírkem o jedné rase, jedné zemi a jednom vůdci.
Navštívili jsme trosky Kongresové haly, kde se konal sjezd jedné ubohé ideologie.
Zastavili jsme na obrovské široké cestě, kde se konaly přehlídky Wehrmachtu a pokračovali k obrovské budově, zvenčí připomínající Coloseum, v jejíž části dnes sídlí Norimberská filharmonie. Všechno je impozantní, obrovské, ale s odstupem doby až komické.
Onu komiku podtrhl i fakt, že party dělníků zrovna balily atrakce z právě skončené lidové pouti.
Lidová zábava na tak vážném místě? Ale ano, ovšem, nač se tvářit pietně v místě, které nahání strach do dnešních dnů.
Noční průlet přes Trier (Trevír) stačil tak na jednu noční fotku 2000 let staré brány, která připomíná, jak mocná byla říše Římská.
Dá se tedy říci, že první den v Německu nás provázely pozůstatky na různých říší …
Porta Nigra (Černá brána), je městská brána, zbudovaná Římany na konci 2. století. Patří k nejlépe zachovaným římským stavbám v zaalpské Evropě. A kolem ní poskakující dva blázni s fotoaparáty o půlnoci.
Ale druhý den jsme si tu krásu nejstaršího německého města užili naplno.
Znovu se vracíme k Černé bráně a od ní přicházíme na Hlavní trh, na jedno z největších náměstí ve městě. Setkávají se zde hlavní městské ulice. V roce 958 vybavil arcibiskup Heinrich I. hlavní tržiště tržním křížem jako suverénním symbolem . Hlavní trh ve středověkém městě byl místem pro prodej zboží a obchodování.
Dochovaly se dvě třetiny přestavby tržnice s domy z období renesance , baroka , klasicismu a pozdního historismu. Dnes je zde mnoho velkých a reprezentativních budov, včetně Hauptwache v novorenesančním stylu. Najdete zde také Steipe , městský dům postavený kolem roku 1430 a (po úplném zničení ve druhé světové válce ) přestavěný ve 20. století.
Kostel svatého Gangolfa je po trevírské katedrále je nejstarším kostelem ve městě.
Původní stavba z roku 958 byla přestavěna v letech 1284 až 1344. Současná pozdně gotická budova získala svůj vzhled při renovaci kolem roku 1500. Barokní prvky byly přidány v letech 1731 až 1746.
Kostel je odjakživa obestavěn domy. Východní strana St. Gangolfa hraničí téměř s ulicí (Grabenstraße). Hlavní vchod se nachází u paty věže a stejně jako vchod do vedlejší kostelní lodi je umístěn pod barokní bránu (1731/32, dílo Josefa Waltera), a je dostupný z Hlavního trhu.
Konstantinova bazilika, známá také jako Aula Palatina, je raně křesťanská stavba postavená kolem roku 310 za vlády Konstantina Velikého. Aula Palatina byla vybavena systémem podlahového a stěnového vytápění (hypocaust). V roce 1944 objekt vyhořel kvůli náletu spojeneckých sil během druhé světové války . Když byl po válce opraven, historická vnitřní výzdoba z 19. století nebyla rekonstruována, takže cihlové zdi jsou viditelné i zevnitř, ale my je neviděli, protože bylo zavřeno.
Kurfiřtský palác
Krásný rokokový palác je postavený těsně vedle baziliky. R. 1615 nechal postavit kurfiřt Lothar von Metternich dnešní severní a východní křídlo. Jižní křídlo, které můžeme obdivovat z palácové zahrady, nechal vystavět arcibiskup Johann Philipp von Walderdorff r. 1756.
K paláci patří nádherný umělecky vytvořený park s rokokovými sochami a jezírkem. Sochy vytvořil Ferdinand Tietz, který byl žákem slavného pražského sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Tam bylo opravdu nádherně, i když vedro k zalknutí.
Procházíte si místními uličkami a najednou bum!
A uvidíte rodný dům Karla Marxe:-).
V ulici Brückenstrasse číslo 10 se narodil r. 1818 do původně židovské rabínské rodiny v tehdy pruském Trevíru v Porýní (z českého hlediska je zajímavé, že jeho předkové pocházeli mj. z Postoloprt). Otec však těsně před jeho narozením konvertoval ke státnímu luteránství, aby mohl nadále vykonávat práci advokáta. Roku 1824 pak byly pokřtěny také jeho děti. A ten dům tam stojí dodnes. Jen opatrně nakouknete dovnitř - do muzea - a v okamžiku kdy uvidíte rudé busty Marxe, rudá trika nebo rudé hrnečky, hned zmizíte. Teda my zmizeli, okolo muzea se tísnily davy návštěvníků, většinou čínských. To protože Čína Trevíru věnovala sochu Marxe v nadživotní velikosti a dlouho rada města nevěděla "kam s ní". Nakonec jí postavili zezadu jeho domu do dvora. Tu jsme teda nefotili.
Zajímavou historii má samotný dům. Dlouho po smrti Karla Marxe tu stával bez povšimnutí, až v roce 1904 se jej rozhodli zakoupit němečtí sociální demokraté. Uspěli v roce 1928, nicméně už o pět let později, po nástupu nacistů, se z domu stala tiskárna. Po druhé světové válce začala budova sloužit jako muzeum, od roku 1968 pak patří nadaci Friedricha Eberta, jež je úzce spojena s německou sociální demokracií.
Když už jsme v té historii, napadne mne, že se ještě pojedeme podívat do Cách, tolik spojených s naším národem.
Prošli jsme centrem, všude samej Karel!(ale Veliký), v každé výloze byl od železného, přes krajkového až po čokoládového. No bodejť by ne, když uplynulo 1200 let od jeho smrti v Cáchách.
Asi to, že katedrála sv. Panny Marie nebo radnice, je nádherná, psát nemusím. Náš Karel IV. dal podle vzoru cášské kaple postavit na Novém Městě pražském kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého (Karlov).
Ale zas jsme se tužili v názoru, že nechceme trávit moc času ve městech, byly tam mraky lidí a nám se to moc netrefilo do nálady.
Původní nápad na tuto cestu se totiž zrodil v mé hlavě s tím, že se chci jet podívat do míst, kde žila moje babička. Ta se vdala dvakrát v Holandsku a popisovala, jak je to tam krásné.
Marcela Vaňhová
Boris Stojanov
Comments