Belgie 2014
Oostende, na skok ve Francii, Gent, Bruggy, Antwerpy
Nabrali jsme směr k moři. Přijet v noci do Oostende nebyl úplně dobrý nápad, protože tam nikde nebyla ani noha. Navigace moc nefungovala a tak jsme prostě našli volný flek, tam zaparkovali bydlíka a usnuli. Překvapení nás čekalo ráno...
Stali jsme totiž na nějakém soukromém pozemku, vedle nás se pásly krávy a bylo to takové rychle romantické.. hlavně rychlý odjezd.
Ale ranní mlhavé Oostende nám dopřálo vůně, po kterých jsme toužili. Vítr vám vhání voňavý slaný vzduch do tváře a vy cítíte, že se tváříte jak blázen. Čekáte, až se mlha zvedne....a uvidíte tu nekonečnou vodu. Neskonalé štěstí podtrhl i fakt, že je po sezoně, takže všude se prochází jen hrstka lidí, kteří nasávají klid stejně jako vy. Je po sezóně, pro nás správný čas na cestování.
Jestli jsme si fakt něco užili, bylo to tohle studené ráno. A kam pojedeme dál?
Podíváme se do Dunkerku? Bože, to byl blbej nápad.
Ale už jedeme podél vody, mizí velké domy a zůstává jen pár obchůdků podél silnice.
Stále nefunguje pořádně navigace.
Belgicko - francouzské pobřeží je velmi zajímavou zkušeností. Zatímco belgická lázeňská města protíná tramvajová trať v délce desítek kilometrů a ulice lemují butiky toho nejdražšího, co lze koupit, po průjezdu hranicí, kterou lemují prodejny s tabákem se ocitnete ve francouzské pohodě. Náš nápad zhatila ale vyšší moc, která nás opět přesvědčila, že jsme chtěli vyrazit mimo hustě obydlená místa a věnovat se tichu a odpočinku. Jelikož jsme si zapomněli stáhnout mapu Francie, telefon ukazoval jen zelenou plochu. Pokud jsme si pustili 3G se sazbou 6,60/MB, pak jsme se vymotali pomocí služby Mapy v telefonu.
Dunkerk - točíme se na nějakém blbém kruháči a vždycky vyjedeme špatně. Zapomeňte na free wifi na každé pumpě, jak jste zvyklí z Česka, tady jste na západě, na tom opravdovém, tady se platí za všechno a zdaleka to nedosahuje parametrů, na které jsme my rozmazlenci zvyklí… Je to dost očistec, ale člověk začne zase trochu přemýšlet o věcech, které bere za samozřejmost.
Zastavujeme kousek stranou a koukáme aspoň do mapy, když v tu chvíli vyběhl odněkud hrozen notně opálených chlapců a začali korzovat kolem auta a velmi hlasitě zdravit. Obsáhlá partička povalujících se dospělých opodál Borisovo oholené hlavě naznačila, že zde nejsme na správném místě a naše předsevzetí o úsporné jízdě vzalo za své.
Zastavili jsme až u Carrefouru v Sint- Idelsbad v Holandsku.
Za odměnu za “hrdinství” jsme nakoupili růžová vína(rozuměj bednu), paštiku z husích jater a tuňáka a našli i kemp na pobřeží Les Dunes. Ranní čerstvá bagetka od místního pekaře, salámek.. ráj na zemi.
Francouzské Opálové pobřeží předvedlo všechny krásy, které jsme chtěli vidět, navíc se udělalo teplo a já si mohla namočit aspoň nohy.
Po dvou dnech jsme nabrali síly a vyrazili do Brugg.
Opět jsme měli štěstí na krásný kemp. Jdeme do centra a já se kochám místními rodinnými domky, které mají velké výkladní skříně, nádherné vyzdobené a vůbec jim nevadí, že jim čučíte do obýváku.
Vidím konečně první větrný mlýn!!! Vyšlapu schody k němu a vidím celé Bruggy jak na dlani.
Domy podél ulice, která nás přivádí do centra jsou moc fotogenické a kocháme se.
A pak už náměstí.
Kdo viděl stejnojmenný film, bude zděšen. Je to opravdu směs Staroměstského náměstí a Telče, vynásobená deseti. Všude mraky lidí, a to je prosím po sezoně, všude mraky kol, na kterých jezdí cyklisté, jak se jim zachce. V protisměru, zprava, zleva, zákaz, nezákaz. A do toho povozy s koňmi.
I když si vzpomenete na hlášku “Kde se to vypíná a V kolik tu zavíraj”, je to architektonická pastva pro oči.
Samozřejmě, jsme v Belgii, takže nejlepší pralinky, nejlepší hranolky s tou nejlepší tatarkou, co se dají kde jíst, ale největší rána pro nás byla návštěva Basiliky Svaté krve…
Šok první: vstup zdarma! Šok druhý: absolutní duchovno!
A propos, v té bazilice je prý pravá krev Ježíše Krista. Naše přiblblá pragmatičnost nám hlodá v hlavě - "a certifikát o pravosti té krve maj?".
Ale neodvážili jsme se jí ani vyfotit… S ohledem na to, že jsme bezvěrci, tak to asi bude pravda. To místo budí neskutečný respekt!
Myslím, že pak dva dny jsme o tom zážitku pořád mluvili a rozebírali, jak se tam ta krev asi mohla dostat. A jestli se mi někdo zeptá na Bruggy, vždycky mu řeknu tenhle největší zážitek.
Sedíme v jedné z tišších uliček na kávě a pozorujeme ten chaos na náměstí. Raději se vydáváme do míst za náměstím, která nám ale poskytnou nečekaná zákoutí.
Když jsme se nabažili, odjíždíme do Gentu. Proč zrovna jsme jeli do Gentu vám už dneska nepovím, ale nejspíš proto, že tam vedla dálnice, po které jsme se chtěli dostat do Antwerp.
V Gentu zase zastavujeme někde na okraji, abychom si vše mohli prohlédnout tak říkajíc "zezadu". Jaké bylo naše překvapení, že procházíme čtvrtí, která úplně nebyla přívětivá k naší barvě pleti. A tak jsme to prohlížení vzali fofrem.
Boris nebyl moc v náladě(resp. víc já), protože před naší cestou se upsal do projektu, kde chtěli z každého města fotky. A tak pořád lítal a hledal nějakou wifi, odkud by data poslal. V Gentu to asi u mě vyvrcholilo v okamžiku, kdy konečně u Mekáče našel signál. A mně se tedy dost nechtělo hodinu sedět zrovna na takovém odporném místě.
A tak jsem se sebrala a šla si projít město sama. A stálo to za to.
Na nábřeží Graslei jsou zachovalé cechovní domy, z nichž některé pocházejí již z 12. stol. To byla moc hezká procházka.
Data odeslána a my vyrážíme do Antwerp. To město mě uchvátilo. A sem se určitě chci vrátit, protože jsme zdaleka neprošli vše, bylo špatné počasí.
Město si během doby své existence vysloužilo dvě přezdívky: „Rubensovo město“ se mu říká proto, že tu žil vlámský malíř Peter Paul Rubens, pojmenování „Jeruzalém západu“ si město vysloužilo díky židům, kteří zde tvoří od 16. století velkou komunitu.
Dominantou města je gotická katedrála antverpské diecéze, zasvěcená Panně Marii, která byla dostavěná roku 1523. Její stavba trvala 269 let. Katedrála měří na délku 117 m, na šířku 65 m a náleží k ní 7 lodí a 14 kaplí. Stavba má jen jednu dokončenou věž o výšce 123 m.
Rubensův dům
Odhaduje se, že za svůj pobyt v tomto domě „malíř králů“ namaloval více než dva tisíce obrazů. Jak bylo pro jeho dobu typické, řadu děl pouze načrtl a poté je dokončovali jeho spolupracovníci a žáci, z nichž někteří v dílně pracovali coby specialisté.
Jan Brueghel starší měl třeba na starost malbu drobných živočichů a rostlin, Frans Snyders bravurně zvládal zvířata, Lucas van Uden zase pohledy na krajinu. Rubens provozoval něco jako vysoce výkonnou malířskou firmu, v níž vznikaly stovky velkých děl, mnohdy několik monumentálních obrazů současně.
