Stejně jako velmi početná rodina Karla "Velkého" Vaňhy byla i rodina jeho sourozenců. Muži vynikali ve svých povoláních a ženy se vždy velmi dobře vdaly. 10 dětí povila Kateřina Bláhová, otcem byl Josef Vaňha, který vlastně vytvořil základy holešovické rodiny.
V roce 1851 se narodila Marie, která měla za manžela stavitele Jana Seiferta. I Jan Seifert patří k zásadní historii Holešovic. Narodil se v Michli do rodiny zedníka. Pan stavitel si bere Marii Vaňhovou v roce 1874. Mají spolu 7 dětí, mezi nimi Marii Lidmilu - řeholnici řádu sv. panen a syna Jaroslava - také inženýra, stavitele.
V roce 1898 se konala na pražském výstavišti Výstava architektury a inženýrství, kterou pořádal Spolek inženýrů a architektů (SIA). Již v době příprav se spolek usnesl, že součástí výstavy bude i budova pro vědecké přednášky, experimenty a demonstrace. Postupně se nároky na stavbu zvyšovaly. SIA chtěl, aby se v objektu mohly konat i sjezdy, chůze, hudební i dramatické produkce, a proto, nechal zbudovat také kavárnu s příslušenstvím.
Realizovaná budova byla dřevěná, na podezdívce, krytá, s proskleným světlíkem nad hledištěm. Po ukončení výstavy nabídl SIA divadlo k prodeji. V. J. Suk si je nejprve pronajal a hrál na Výstavišti se svým souborem až do roku 1901. Než uplynula lhůta k odstranění divadla, našel finančníka, stavitele Jana Seiferta, akcionáře a správního radu Prvního pražského měšťanského pivovaru v Praze-Holešovicích, který byl ochoten financovat přenesení divadla na jiné místo. V březnu 1902 bylo divadlo se svolením městské rady rozebráno, odvezeno a postaveno v pozměněné podobě v zahradě pivovaru v Holešovicích. Stavbu prováděl stavitel Seifert podle plánů architekta Polívky, takže ve vnějším i vnitřním vzhledu to bylo totéž divadlo – až na oba výběžky po obou stranách hlavního vchodu, přistavené v Holešovicích až později, v letech 1906–1907. Pečlivěji bylo provedeno podsklepení a podezdívka a rozšířené bylo jeviště. Dřevěné divadlo Urania přežilo i druhou světovou válku, až roku 1946 vyhořelo, čímž poslední divadlo tohoto typu v Praze zaniklo.
Holešovice (od sloučení s Bubny roku 1850 až do roku 1960 Holešovice-Bubny) jsou městská čtvrť a katastrální území v Praze. K Praze byly připojeny roku 1884 jako historicky první obec, která v době připojení nebyla městem. Před připojením k Praze náležely Holešovice do politického okresu Karlínského. Hlavní část Holešovic leží v tzv. Pražském meandru Vltavy na jejím levém břehu, k Holešovicím patří Bubny a na návrší čtvrť Letná.
Jan Seifert je významnou osobou při tomto aktu. Angažuje se v městské radě a v roce 1900 se stává náměstkem primátora Prahy Vladimíra Srba.
Umírá v roce 1931 a je pohřben na Vyšehradě spolu s manželkou a rodinou.
V r. 1853 se narodí Karel "Velký" Vaňha, 1854 Anna provdaná za obchodníka Františka Vilímka, 1859 Alžběta.
Zde se spojují poprvé rodiny Vaňha a Bukovský, protože Alžběta si bere Josefa Bukovského, syna dlouholetého starosty Holešovic (do 18.11.1884, kdy došlo k připojení spojené obce Holešovice-Bubny k Praze).
Josef se stane majitelem poplužního dvora 21 ve Stromovce, vybuduje restauraci, kterou si posléze pronajme Jindřich Vaňha(v rodové posloupnosti je to Alžběty synovec) a provozuje zde skvělou rybí restauraci se zahrádkou a s hudbou.
V roce 1857 se narodí Josef Vaňha, obchodník ve Vyšehradské ulici. Samostatný článek zde.
Dalším potomkem je Marie, nar. 1859, za manžela má kamenického mistra v Bubnech Václava Řezníčka.
V roce 1863 a 1865 se narodí dva Václavové, kteří záhy zemřou.
1866 přijde na svět Antonín - později majitel domu č. 18 v Holešovicích a zahradník.
Posledním synem je Václav, nar. 1868, později majitel domu č. 874. Ten se dá na politiku, je obecní starší a městský radní a správce náplavek. Pro pobavení přikládám článek o tom, jak se poprali návštěvníci dvou holešovických hospod, majitelem jedné z nich byl synovec Václavův.
Hostinec „U koruny“ stál na pozemku "Pernoušků" od kterých koupili Vaňhové pozemek i dům. K ní připadala rozsáhlá pole a od roku 1587 hořejší přívoz s chalupou.
