JOSEF VAŇHA, nar. 1876
Josef se výrazně podílel jako stavitel na utváření Holešovic.
Po absolvování gymnázia a průmyslové školy následovala pětiletá praxe u Aloise Elkenického na stavbě ústředních jatek a tržnice a u Václava Nekvasila na stavbě pavilonu císaře Františka Josefa a c.k.(císařskokrálovské) všeobecné nemocnici v Praze. Na základě této praxe a zkoušky před komisí získává Josef Vaňha v roce 1903 oprávnění mistra zednického.
Sedm činžovních bytů v Holešovicích a Bubenči (čtyři z nich na dnešních Dukelských hrdinů v Holešovicích), továrnu na hnací stroje Diega Fuchse ve Vysočanech, železářskou dílnu Josefa Tůmy, uzenářské dílny na Vyšehradě a čtyři vily v Troji. V následujících letech přišly na řady velké projekty - škola v Bubenči, První občanská záložna v Praze 2, Automatický mlýn v Praze 7, továrna na trubky a vodoměry Adolfa Pleskota v Praze 7, palác Hvězda na Václavském náměstí a obchodní dům P. Matějovského na dnešní Národní třídě/tam zakoupil dva domy vedle sebe, ty zboural a postavil obchodní dům/ či Albatros.
Posledním a nedokončeným dílem (zemřel náhle v r. 1913 v pouhých 37 letech) byla výstavba kostela sv. Antonína na Strossmayerově náměstí.
V té době vlastnila rodina Vaňhů a Bukovských rozsáhlé pozemky v celých Holešovicích. Dle pamětníků se ty dvě rodiny “moc nemusely”. Ovšem poprask nastal, když se Josef zamiloval do Růženky Bukovské (otec Jindřich Bukovský). Scházeli se v malé uličce mezi statky a aby toho nebylo málo, Růženka otěhotněla. Syn Josef se narodil ke zděšení rodin ještě před svatbou - také asi nesměla rodit doma a odjela do nedalekých Nučniček. Svatba se konala až v květnu téhož roku. Navíc byli oba ještě nezletilí (tehdy byla zletilost až od 24 let), Růženka byla o pár měsíců starší a museli žádat rodiče o svolení k sňatku. A tak se i přes nevoli rodičů ty dvě rodiny spojily. A prý to byla veliká láska.
Ale nebylo to první spojení těchto dvou rodin. I sestra Karla Velkého Vaňhy, Alžběta, si vzala Bukovského Josefa, bratrance Jindřicha.
Zvlášť úspěšným byl pro Vaňhovu firmu rok 1908. Čtyři výstavní činžovní domy - č. p. 967, 968, na rohu Strossmayerova nám. a č. 971 a 972 - naproti Potrefené huse - jeden zase s obrazem od Ženíška postavila firma dle Vaňhova návrhu na jedné z hlavních holešovických tříd – Dukelských hrdinů (tehdy Bělského), další pak v Čechově ulici 224 “U lipové ratolesti” s obrazem Svatopluka Čecha v Bubenči. Dalo by se pokračovat ještě dlouho, co všechno vyrostlo za krásné stavby v Praze z rukou Josefa Vaňhy.
Je to obrovský odkaz nám všem.
Josef strávil celý svůj krátký život nejdříve v domě u rodičů a pak v domě U Uranie (původně Štítného ul). Dům byl postaven na pozemku (poli) Vaňhova tchána - Jindřicha Bukovského v roce 1907. Tím je zároveň vysvětlen fakt, proč byl objekt situován v záplavové oblasti, jen 17 let po katastrofální povodni, která m.j. strhla část Karlova mostu. Zkrátka - stavitel Josef V. nebyl ještě tak velkým podnikatelem, aby si mohl dovolit atraktivnější destinaci.
Josef umírá uprostřed svého nejúžasnějšího období na mrtvici a chronické onemocnění ledvin. A ačkoliv se dnes s jeho jménem v architektonických lexikonech nesetkáme, jeho přínos k rozvoji Prahy 7 je nezpochybnitelný. Ostatně jeho dílo zanechalo dodnes patrný otisk ve tváři čtvrti.
V citované knize “Osobnosti Troje” je mylná informace, že dům dal postavit Jindřich Vaňha. Jak mi potvrdil pravnuk Josefa, pan Horníček, nikdy od svých předků neslyšel, že by tam Jindřich V. bydlel, pokud ano, musel by být jen nájemníkem.
Kromě rezidenčního prvního patra, kde bydlel Josef V., byly ostatní byty podstatně skromnější, bez koupelen. Pan stavitel měl v 1. patře i svoji kancelář, než se přestěhoval do větších prostor ve Vyšehradské ulici.
To byl také jeho majetek - dva domy, kousek od Výtoně ve Vyšehradské ulici, dosud stojí. Josefovi patřil i dům na rohu Dukelských hrdinů a Pplk. Sochora a mnoho dalších. O vše rodina přišla.
Zemřel náhle v r. 1913 v pouhých 37 letech na mrtvici a chronické onemocnění ledvin.
Jeho rodina se ještě dlouhá léta potýkala s finančními povinnostmi, které vyplývaly z Vaňhovy účasti v mnoha rozestavěných projektech.
Dcera Josefa Vaňhy Zdeňka, provd. Štveráková má tři děti, Karla, Zdeňku a Hanu, čímž se vysvětluje existence pana Zdeňka Horníčka, syna Zdeňky, provd. Horníčkové a mého obrovského pomocníka na cestě za popsáním života celé rodiny Vaňhů.
Syn stavitele Josefa Vaňhy Josef, nar. 1899 je majitel restaurace v jejich domě U Uranie a majitel povoznictví.
Oženil se hned dvakrát, ale jeho manželství zůstala bezdětná a tak zde linie pana stavitele končí.
Comments