JINDŘICH VAŇHA nar. 1889, I. část
Jméno dalšího ze synů - Jindřich Vaňha - se nesmazatelně zapsalo do historie Česka.
A to měl původně úplně jiné plány.
Jindřich chtěl být sochařem.
Ale brzy zjistil, že ho to více táhne k rybářskému řemeslu a cílevědomě šel za svým snem.
Po absolvování střední školy a obchodní školy se stal učněm v Hotelu de Saxe Praha/dnešní Hybernská 2/ v letech 1904 - 1907. Poté pracoval a praktikoval 3 roky v různých hotelech a restauracích v Anglii, ve Francii, Alžíru, v Kanadě v Prince of Wales Hotel, v Anglii v Harrogate, Lancashire Hotel, Liverpool, Station hotel Prey v Irsku atd. A poté pracoval 2 roky jako stevard na Booth Line Steampships. V roce 1914 se vrátil do Československa a pracoval jako manažer Hotelu d'Angleterre v Praze/dnešní hotel Atlantic na Poříčí/.
Byl ale povolán do války, kde utrpěl vážný úraz pravé nohy a proto byl z vojska v roce 1915 propuštěn.
Brzy si uvědomil, že by do Čech šlo dovážet mnohem větší množství ryb. Bylo k tomu ale nutné naučit Čechy jíst pokrmy oblíbené v přímořských státech. K tomu vedla jediná cesta: dostat mořské produkty přímo k zákazníkům.
V roce 1916 se pustil sám do podnikání a v budově bývalého zemědělského poplužního dvora čp. 21 v pražské Stromovce /dvůr byl na místě dnešního Planetária/, který byl roku 1890 přeměněn na restauraci U Bukovských s nájemcem dvora Josefem Bukovským. Na začátku se zde stal zástupcem pana Bukovského a od r. 1920 se stal nájemcem a provozoval zde svůj první podnik a stal se i jeho bydlištěm.
Vznikl Československý rozhlas a přímo z restaurace se začaly přenášet koncerty vojenských orchestrů do přijímačů všech svých předplatitelů. Hudba k podniku skutečně neodmyslitelně patřila, nejednou se zde sjelo několik vojenských orchestrů, aby pod taktovkou jediného dirigenta odehrály tzv. “monstr koncerty” - jak byly dobově označovány, předchůdce dnešních rockových festivalů. Vaňha totiž měl i živnost na kapelníka.
Říkalo se jí také "dupárna". S tanečním parketem a orchestrem nabízela bohatý sortiment rybích pochoutek a stala se pro Pražany vyhledávaným místem. Restauraci “U Bukovských” provozovala rodina Jindřichovy švagrové Růženy Bukovské, která patřila k neméně slavné holešovické rodině.
V roce 1918 se oženil se slečnou Marií, roz. Magnus, která se starala o celou agendu Jindřichových firem a ještě proslula jako znalec výroby různých salátů z ryb. Restaurace ve Stromovce se pyšnila samoobslužným rybím bufetem a patřila k němu i první Vaňhova prodejna čerstvých ryb a rybích lahůdek. Na provoz bufetu a prodejny však měla živnost jeho žena Marie Magnus.
Zde je na místě trochu se rozepsat o rodině Bukovských. Nájemce poplužního dvora si totiž vzal jednu ze sester Karla Velkého Vaňhy Alžbětu Vaňhovou.
A rodina to byla velkolepá.
Začnu hluboko v historii, ke které jsem se dostala díky paní Ireně Kosíkové. Ta mne oslovila s tím, že četla tento článek a že vlastní genealogický poklad v podobě ručně zpracovaných údajů o každém Bukovském od Antonína Bukovského, ředitele reálky v Praze 3.
Historie této rodiny sahá až do roku 1560, kdy si Petr Bukovský zakoupil grunt v Malých Klecánkách/dnešní Klecany/. A protože i Holešovice náležely od starodávna pod dvojí pravomoc - purkrabskou a libeňskou, bývaly tu vždy dvě rychty současně. Mnoho členů rodiny bývalo konšely a pět jich bylo rychtáři. Posledním byl Josef Bukovský z č. 23, za něhož byly Holešovice r. 1884 spojeny s Prahou. V roce 1824 ještě přikoupil živnost č. 24. Rychtářem byl v letech 1870 - 76, náměstek starosty spojených obcí Holešovice - Bubny, jenž právě 14. 12. 1884 slavnostně předal do rukou starosty města Prahy Judr. Černému.
Bratr Josefa - Jan Bukovský býval také rychtářem v letech 1835 - 58. Ten ovšem vlastnil pozemek, který v r. 1839 prodal Judr. Jos. Likavcovi a ten zas v r. 1839 Leopoldovi Dornitzerovi.... a už jsme zase v Holešovicích - Dornitzer postavil na pozemku známou holešovickou Kartounku v Partyzánské ulici. V r. 1829 kupuje grunt "Nemanský" č. 19 s přívoznickým právem po Janu Bukolském. I přívoznické právo k Tyrolce prodává majiteli Pelce a Tyrolky Adamovi Polákovi. Posléze zde tento přívoz provozuje právě Karel Velký Vaňha, který ho koupil od města.
A jsme zpět u Janova syna - Josefa Bukovského, provozovatele restaurace ve Stromovce. Tak takhle se naše rody prolínaly.
Součástí onoho pokladu od pana Antonína Bukovského je nádherná mapa, kde zakreslil všechny grunty podle Hurtigova plánu a vypsal, komu patřily. Kam se na to hrabou císařské otisky!
Ale zpět k Jindřichovi.
Vždycky byl přesvědčen o tom, že rybí maso je zdravé, chutné a laciné a lidé nemají dostatek znalostí. Tyto myšlenky ho už nikdy neopustily a po celý svůj život se důsledně snažil, aby lidem přednosti rybí stravy vysvětlil, což se mu velmi dařilo.
Pokračování v dalším příspěvku......
Zdroje
osobní archivy
osobní archiv Bukovských
Arolsen.de
Muzeum rybářství Praha
Comments