JINDŘICH VAŇHA II. část
V roce 1932 založil v Praze rybářskou společnost pod názvem Vaňhova rybárna, se sídlem Václavské náměstí 51. Do té doby vedli spolu s bratrem Janem rodinnou firmu, založenou jejich otcem Karlem, pod názvem "Bratři Vaňhové.
V roce 1939 vstupuje do Vaňhovy firmy německá společnost Nordsee Bremenhaven. Podle neověřených informací je ale Vaňha nucen prodat firmu Němcům a jeho tam nechali pracovat za 30% ze zisku. V časopise V boj edice ilegálního časopisu 3. díl.. 1939-1941. Číslo 28-30 je napsáno toto:
Provozují rybí bufety, restaurace a firma ovládne rybářský průmysl po celé republice. Prodejny s restauracemi jsou v Ostravě, Kolíně, Pardubicích, Hradci Králové, Plzni a Táboře viz obrázek. V jediném roce - 1940 - otevřou společně všechny Vaňhovy obchody a restaurace jak v Praze, tak v celé republice pod hlavičkou Vaňha's fischgetriebe.
V roce 1940 otevírá Jindřich svoji slavnou a jedinečnou Rybárnu v pasáži Jalta na Václavském náměstí č. 43, která se okamžitě stala výkladní skříní firmy a neodmyslitelnou součástí centra Prahy. Atrakcí byla především 2 akvária, jedno s mořskou vodou a mořskými tvory a druhé sladkovodní, kde si příchozí mohl přímo vybrat vodního tvora, který skončí na jeho talíři.
Já jsem našla v AHMP na živnostenském odboru tyto dokumenty o zřízení s.r.o.
O restauraci
S provozním zázemím zákazník vůbec nepřišel do styku, protože bylo umístěno do rozsáhlého podzemí. Ve dvou patrech byly bazény, specifické pro různé druhy ryb, o kaprech nemluvě! Se spodním i vrchním proudem, pro raky a jiné potvory a bazény s mořskou vodou. Byl tam také úžasný stroj na smažené ryby a hranolky, takový pás, který vyjížděl z oleje a ryba či hranolky rovnou okapaly. Na hranolky sem chodila celá Praha a dodnes všichni na ně vzpomínají. Velký výběr ryb v bufetu - i v 70tých letech - makrela, hejk, halibut, candát, kapr, štika, lín, amur, tolstolobik a hranolky s tatarkou za 3,50 Kčs.
Jindřich také koupil v Praze kino Appollo v paláci Národ na Václavském náměstí 43 (čp. 819). To se před ukončením filmového využívání jmenovalo sice Jalta, ale mnoho let před tím také Apollo a jen velcí pamětníci si jej pamatují jako Gaumont, Amerika nebo Národ. Kino mělo 660 míst a i zde šlo o součást multifunkčního paláce – všechny prostory v přízemí a podzemí totiž obývala Jindřichova firma.
Jindřich byl na restauraci, jejímž největším magnetem byly recepty z celého světa, patřičně hrdý a dokonce o ní napsal:
“ O podniku mohu s pýchou prozraditi, že jest i za hranicemi tak znám a vážen, že jsem byl již několikrát vyzván, abych založil v cizině podobný”.
V éře první republiky představovala jeho rybárna výsostný pojem a to nejenom v Praze. Navíc se nacházela na místě, které bylo tehdy jediným slavným pražským bulvárem, a tudíž měla možnost se denně předvést nemalému množství lidí, kteří tudy procházely. Celá koncepce neměla po obchodní a podnikatelské stránce chybu. Do Václavského náměstí byly umístěné lákavé prosklené výklady s nabídkou studeného bufetu. Na levé straně pasáže byla rybí restaurace, vpravo Baltic Grill a celý komplex uzavíral teplý bufet.
Interiér byl svou výzdobou udivující, v čele na zdi byl obraz staré rybárny, který se vyskytuje i na ubrousku z národní výstavy. Podle toho roku 1934 vytvoří F. X. Diblík obraz, který má navždy připomínat tuhle úžasnou rodinu. Tento originál je stále majetkem rodiny Jana Vaňhy, který ho nechal zhotovit pro svého syna Ottu jako svatební dar. V restauraci nechyběly výmalby vod, rybníků, všemožných ryb a dalších vodních živočichů.
Nad vchodem do restaurace se třpytil veliký model stříbrné plachetnice. Vynikající obsluha v celém rybím komplexu byla samozřejmostí.
Jedlo se na stříbrnými příbory, na kterých bylo logo Vaňhovy firmy. Stříbra bylo tolik, že majitel měl speciálního zaměstnance na celý úvazek na jeho cídění.
Ze vzpomínek současnosti :
“Ve Vaňhově rybárně v pasáži Jalta jsem pracoval coby studentík v roce 1987. Překvapivě tam bylo zachováno mnoho původních návyků včetně pojmenování stolů ( přímo u baru byly stoly jménem Sahara 1,2,3 a nejlepšímu místu vzadu v koutě pod palmou se říkalo stovka. Údajně proto, že kdo chtěl mít v exponované době rezervaci tohoto místa, musel počítat se spropitným minimálně této výše, ovšem ve staré měně! ). U vchodu byla šatna a dámy šatnářky měly chování dnes těžko vídané na samotném Pražském hradě. Také neexistovalo, aby tam učedník chodil v něčem jiném než ve smokingu, který si musel ale koupit onošený od staršího číšníka.
Celé to mělo úroveň a na týdny rybích specialit se vyndavalo původní nádobí z třicátých let s Vaňhovým logem. V té době kdy jsem tam působil se bohužel významně rozkradla.
Sedávali tam vip bolševici a nechávali si nosit do toho úžasného prostředí točenou desítku Staropramen vedle z bufetu a z Václaváku klobásu na tácek…"
Počet provozoven se úspěšně rozrůstal i v dalších letech, a firmě to přinášelo čím dál větší slávu. Zároveň ale museli řešit problém, jak v podnicích udržet kvalitní úroveň.
Pouze pro interní potřebu firmy Jindřich sepsal unikátní kuchařskou encyklopedii o čtyřech svazcích. Dílo Rybí kuchyně, které vydal vlastním nákladem v omezeném počtu výtisků, mělo bezmála sedm stovek stran a obsahovalo přes tři tisíce různých receptů. V prvním svazku popsal Vaňha hlavně návody, jak ryby stahovat, vykosťovat a uchovávat, v dalším pak radí s přípravou jíšek, polévek a omáček. Třetí kniha se věnuje studené kuchyni (marinádám a salátům) a poslední rakům, korýšům, měkkýšům a želvám. Vše je navíc doplněno praktickými pokyny, pravidly správné výživy a glosářem.
Soubor vyšel poprvé při příležitosti desátého výročí založení Vaňhova podniku, a i když lze s některými tvrzeními autora polemizovat, po kulinářské stránce se jedná o unikátní dílo. Brzy se dostalo i mezi laickou veřejnost a dočkalo se několika reedic.
Ještě dávno před tím vznikla také příručka “Úprava ryb”, kde Jindřich, ještě jako restauratér ve Stromovce, popisuje základní postupy při práci s rybami a která byla asi určena pro velkoodběratele.
Vaňhovy podniky přečkaly válku.
"Na jaře 1948 prodává Vaňha 50% podíl firmy Karlu Houblíkovi"/neznám relevantnost této informace, je to úryvek z Jindřichova vlastního životopisu/, který o všechno 11.11.48 díky vyvlastnění přichází, kromě malé prodejny.
Po vyvlastnění vyhlášený rybí restaurant na Václavském náměstí se změnil na restauraci II. cenové skupiny a prodejna a jeho sláva postupně pohasínala. Z nabídky zmizely mořské speciality a změnilo se i vnitřní vybavení. Přesto si podnik dlouhá léta udržel jistou část atmosféry, kterou dotvářela i původní kovová plachetnice nad vchodem a stříbrné příbory s logem Vaňhovy rybárny.
Několik roků byla tolerována i veliká zvláštnost, kterou bylo to, že si lidé mohli objednat u Vaňhů (jak se tam nikdy nepřestalo říkat) a odnést domů štědrovečerní menu, které se 24. prosince odpoledne v původní šatně k restauraci vydávalo v podobě dokonalé rybí polévky, smaženého kapra, výrobků studené kuchyně a dokonce rybích mís. Několik roků to v nemalém počtu pražských rodin patřilo k vánočním zvykům Štědrého dne.
Podnik definitivně zanikl v roce 1989.
Předsevzetí Jindřicha, že své spoluobčany naučí jíst rybí maso, se povedlo v míře nevídané. Do té doby se u nás pojídali většinou jen vánoční kapři.
V listopadu 1948 emigruje do Anglie. Z Anglie se snaží získat kontakty do Argentiny, ale nakonec odjíždí do Bremenhavenu do firmy Nordsee. Od března 1949 byl zde zaměstnán v jejich rybářské továrně Seeadler v Cuxhavenu jako vedoucí oddělení rybích lahůdek a zakládá speciální rybí kuchyně v prodejnách v Německu.
V roce 1951 dostává povolení odcestovat do Austrálie.
V Sydney Jindřich rozjíždí svou firmu pod názvem “Vanhas products” a obchoduje s rybími lahůdkami.
21. srpna 1961 zde umírá. Nevím, zda byl převezen do Čech, nicméně je uveden na hrobě na Olšanech, stejně jako celá jeho rodina. Firmu v Sydney převezme jeho syn Henry.
Zajímavostí je, že ochrannou známku Vaňhova rybárna držel do roku 2011 vnuk Jindřicha /od dcery Jitky/, Michael Voggenauer.
Zdroje
AHMP - živnosti
osobní archivy
Muzeum rybářského sportu
Arolsen
Comments