PROF. ANTONÍN JINDŘICH VAŇHA, nar. 1886
V této výjimečné rodině se ovšem nenarodili jen rybáři.
Významnou osobností na poli umění se stal syn Antonín Jindřich Vaňha, nar. 5. 6. 1886, zemřel 7. 5. 1952.
Absolvuje Akademii výtvarných umění v Praze a Mnichově a je žákem prof. Františka Ženíška.
Pracoval jako kopista v Paříži, kde na objednávku kopíroval díla Fragonardova a Boucherova. Věnoval se malbě a restaurátorství. Byl také soudním znalcem písma a starožitností.
Ve volné tvorbě se zabýval portrétem, aktem, krajinomalbou, zátiším a žánrovými výjevy.
Působil jako středoškolský profesor ve Slaném.
Dle záznamu v matrice působil u 88. pěšího pluku od r. 1916 a zřejmě se účastnil bojů u Zborova a přešel na italskou frontu k Monte Grappa. Domů se vrátil 6.4.1918.
Antonín Jindřich Vaňha se žení v roce 1913 s Annou Boháčkovou a v roce 1918 jsou rozvedeni. Vypadá to, že se vzali znova, protože další záznam v matrice o rozvodu je z roku 1949. V reálném životě má s Annou čtyři děti a poslední Otakar se narodí v roce 1924.
Dcera Marie si bere za manžela Judr. Ing. Vladimíra Vaňka, se kterým emigruje v roce 1956 do Ameriky.
Vladimír byl pilotem RAF.
Narodil se 11. srpna 1911 v Příboře v rodině advokáta. Jeho rodina bydlela v domě č. 30 na náměstí. Absolvoval obecnou školu a reálné gymnasium v Příboře. Krátce pracoval jako advokátní koncipient a později začal studovat na právnické fakultě Karlovy university v Praze. Během základní vojenské služby v Litoměřicích absolvoval školu pro důstojníky v záloze.
Okupace Československa zasáhla i do jeho života. Utíká do Polska a jako příslušník polského legionu se účastní na jeho obraně. Při ústupu byl zajat vojáky Rudé armády a internován až do dubna 1941, kdy je spolu s dalšími československými vojáky propuštěn a převezen na Střední východ.
Okamžitě je začleněn do našich jednotek a účastní se bojů o Tobruk. Zde je povýšen do hodnosti poručíka. Pobyt u pozemního vojska končí náborem k letectvu. 21. října 1942 je přemístěn k letecké skupině v Anglii. Vzhledem ke svému vzdělání a hodnosti je zařazen do kurzu pro navigátory.
V Kanadě absolvuje výcvik ve střelbě a bombardování, zde absolvuje školu pro letecké pozorovatele a navigátory.
Během kurzu nalétal kolem 170 hodin a je zařazen ke 161. britské peruti v Digly v hodnosti Pilot Officer (poručík). Postupně létal u několika britských jednotek. Byl povýšen do hodnosti nadporučíka a v listopadu 1944 převelen ke 111. OTU (Operational Training Unit - operačně cvičná jednotka), kde byl prováděn výcvik posádek pro 311. Československou bombardovací peruť. Do služby byl zařazen 1. června 1945 a 12. listopadu 1945 byl povýšen do hodnost Flight Lieutenant (kapitán).
Za svou činnost obdržel tato vyznamenání: Čs. válečný kříž 1939, Čs. medaili "Za chrabrost", Čs. medaili "Za zásluhy 1. stupně", Čs. vojenské pamětní medaile a britská vyznamenání: The 1939-1945 Star, The Atlantic Star, The Africa Star a The Defence Medal.
Po skončení války krátce létal u dopravní skupiny, posléze demobilizoval a dokončil studia práv. V Praze vykonává advokátní praxi.
Ožení se s manželkou Marií. V roce 1948 dostává z kruhů MNO zprávu, že mu hrozí zatčení. Spolu s 8 kolegy a manželkou opouští Prahu na palubě dopravního letounu.
Výcvik v Kanadě na něm zanechal dobré vzpomínky a tak po tříletém pobytu v Anglii se stěhuje do Toronta. Tam nemá jeho právnické vzdělání žádnou váhu, a proto zde vystuduje jako inženýr obor geodet – stavitel silnic.
V Kanadě mu těžce onemocní manželka a na radu lékařů se stěhuje v roce 1970 i s dcerou do Kalifornie. Po několika letech mu manželka umírá. Spojení s domovem udržuje přes svého otce, advokáta v důchodu, pomocí zvláštní šifry. Domov v Příboře je stále žádoucím místem, kam se chtěl vrátit, nebo být mu alespoň nablízku. Rozmýšlel o přestěhování se do Rakouska.
V roce 1990 je rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Konečně se mu plní sen, navštívit republiku a svůj rodný kraj. Několikrát zde pobývá, naposledy v roce 1999. Zemřel 12. ledna 2005 ve městě San Mateo v Kalifornii.
I druhá dcera Lola opouští s manželem
Leopoldem Polákem republiku a emigruje do Kanady.
Na obrázku je jejich hrob v Mount Pleasant Cemetery Toronto , Ontario , Kanada.
Nejmladší syn Otakar pracuje u Jindřicha v rybárně na Václavském náměstí. Ale v té době už existují další rybárny po Česku a v Pardubicích pan hostinský udělá manko. Jindřich vysílá právě Antonínova syna tam "udělat pořádek".
Syn zde zůstává až do znárodnění, ožení se a je to právě jeho syn Otakar, který mne oslovil jako poslední žijící potomek.
Byl vězněn v Jáchymovských dolech.
Jeho bratr Antonín byl odsouzen na 18 let do Leopoldova.
Po 12 letech byl propuštěn a emigroval do SRN.
Prof. Antonín Jindřich Vaňha před smrtí přichází o zrak je pohřben i s manželkou v rodinné hrobce Vaňhů na Olšanech.
To ano, jsou všichni stejní. Udělám koláž, aby byly vidět ty stejné rysy😁
celým rodem probíhá podoba Oty ,rodina se nezapře.