Nález v mém domě na Suchdole
- Marcela Vaňhová
- 28. 4. 2021
- Minut čtení: 4
Aktualizováno: 27. 7. 2021
Díky tomu, že se dům v Novosuchdolské ulici vyklízel, našla jsem mnoho různých dokumentů a fotografií. Byl to vlastně začátek mého bádání.
Ano, dům byl v tak zoufalém stavu že nezbylo, než ho zbourat. A tak bych se chtěla na jeho téměř stoletou počest zamyslet nad obyvateli, nad jeho historií.
Letos to je 95 let, co moje babička s dědou postavili dům v Novosuchdolské 10. Historie se objevila až v okamžiku, kdy padlo rozhodnutí o demolici domu a já začala důkladně procházet všechny papíry, co jsem zde našla.
Začnu asi trochu zeširoka. Majiteli pozemku se stala moje babička, Anna Christelbauerová a její ještě tehdy přítel – Josef Behenský. Anna Christelbauerová se narodila v Bavorově 12.7.1900 a Josef v Chalupech u Přeštic 28.8.1898. Už to datum narození ho předurčovalo k něčemu výjimečnému, což se bohužel ve válce potvrdilo.
Rodiče babičky, Christelbauerovi, tehdy žili v Merklíně. Otec provozoval papírnictví a galanterii. Měli tři dcery – Marii, Josefu a Annu. Josefa se vdala do Prahy a bydlela v ulici U výstaviště, kde měla i trafiku. Anna (moje babička) se vyučila dámskou krejčovou.
V r. 1924 se přestěhovala k sestře a pomáhala jí v obchodě. V té době již chodila s Josefem Behenským a měli v plánu vzít se a postavit dům.
Našli parcelu na Suchdole a odkoupili ji od rolníků Skrčených. Zbytečně nemarnili čas – souhlas od rodičů k sňatku dostali 4.9.1925, 27.9.1925 se vzali, postavili dům a 5.8.1926 se jim narodil Karlíček, můj otec.
Mezitím se rodiče Christelbauerovi rozhodli, že prodají obchod v Merklíně a odstěhují se na Suchdol. 15.000 korun zapůjčili manželům na stavbu. Novomanželé si vzali ještě úvěr 10.000 korun. Dům stavěl zednický mistr František Fuks. Po přistěhování rodičů pochopitelně otec chtěl obnovit svůj obchod, což se mu podařilo a vzniklo papírnictví na Suchdole. Poslední zmínka o obchodě, kde byl i prodej učebnic, je na adrese Roztocká 3 (kde bývala cukrárna).
V roce 1932 babička kupuje obchod na Praze 7. Šimáčkově ulici a je to opět papírnictví a trafika.
Zajímavostí je, že na Suchdol se přistěhovala v roce 1926 i babiččina nejstarší sestra Marie provd. Kastnerová. Bydlela vedle v ulici, Staročeské č. 331. /Kdyby někdo věděl více o tom domě, budu ráda!/
V 11. 8. 1931, ve věku 65 let umírá matka mojí babičky, manžel jí přežil o 19 let a umírá v roce 1950.
Dům přivítal ještě i matku Josefa Behenského Marii roz. Stengl, nar. 3.5.1865, která umírá také v roce 1931 v listopadu.
Během II.sv. války zažil náš dům těžké období. Josef Behenský zde provozoval ilegální vysílačku, byl aktivním členem odbojové organizace Kapitán Nemo a byl popraven na Kobyliské střelnici 30.6. 1942 spolu s Mašínem, Plamínkovou a dalšími sedmdesáti vězni ve věku 44 let. Byl zřejmě posledním, kdo vyslal zprávu k atentátu na Heydricha.
Babička Anna prošla mnoha výslechy, ale naštěstí všechno přežila. V domě se střídaly přepadovky vojáků SS, kteří hledali vysílačku a zbraně, ale nikdy nic nenašli. Starala se o syna Karla, který vystudoval obchodní akademii a v roce 1945 byl pracovně nasazen na stavbu silnic. Nikdy se už nevdala.
Z dalších dokumentů a fotografií vyplynulo, že babička byla členem suchdolských Baráčníků a také hrála v ochotnickém divadle. Pamatuji si, když se babička oblékala do kroje na význačné baráčnické události, že to byl takový malý obřad. Předcházela mu dlouhá příprava, škrobení, pečlivé žehlení a kontrola všech součástí. Každá část oděvu měla nějaký specifický název a mě bavilo se do všech možných sukní a zástěr oblékat.
Dožila se 75 let.
Můj otec Karel se v roce 1955 oženil s Věrou Fochlerovou, nar. 12.12.1931 v Karviné. Historie rodiny maminky je hodně smutná. Její matka velmi záhy ovdověla (snad někdy 1940). Manžel - Josef Fochler byl sudetský Němec a slehla se po něm zem. Pátrala jsem snad všude, kde se dá a nenašla jedinou zmínku. Našla jsem ale celou jeho rodinu(měl 4 bratry), která žila v okolí Jeseníku a byla odsunuta.
V roce 49 se babička v Praze zamilovala do holandského brusiče diamantů z Amsterdamu, kterého si i vzala. Nikdy se tam nechtěla odstěhovat, a tak jí manžel pozval na výlet, že jí vše ukáže. Odjela…. A nikdy se nevrátila, protože komunisté jí už jako holandskou státní příslušnici (státní příslušnost získal tehdy každý, kdo si vzal cizince) nepustili zpět. Již nikdy neviděla svoje dvě dcery, které zde osiřely. Mojí mamince bylo tehdy 17 let a sestře 29 let. Suchdolský dům tato fakta vydal v podobě dopisů v kufru, pečlivě očíslovaných a seřazených. Každý den dostávaly dcery dopis od nešťastné matky, jejíž osud v Holandsku nabral neskutečných rozměrů. Ukázalo se, že milý pan choť byl sňatkový podvodník, snad dokonce i vrah a měl 7 dětí, o které se nestaral.
Dopisů je kolem dva a půl tisíce a již teď, kdy jsem přečetla zhruba třetinu, se rodí naprosto neuvěřitelný příběh, kdy babička po pěti letech docílila anulování sňatku a velice barvitě popisuje svůj život v Amsterdamu.
Ale dlouho sama nevydržela. Vdala se ještě potřetí za velmi hodného člověka. S potomky této holandské rodiny jsem dodnes v kontaktu. Tohle všechno jsem se dozvěděla až z dopisů. Pro moji maminku to bylo tak bolestivé téma, že mi nikdy nic o životě babičky neřekla, i když jsem se ptala.
Babička zemřela v pouhých 59 letech, 12. 10. 1955 v Haagu v Holandsku, 4 dny po svatbě dcery a mojí maminky Věry.
Obdržela totiž dopis od starší dcery Hedviky, že dostala povolení za ní vycestovat. Babička dostala infarkt a zemřela.
Tak... a dostali jsme se ke konci.
Z manželství Karla a Věry jsem se narodila já – Marcela Vaňhová.
I můj osud se malinko zamotal, můj první manžel Ota Vaňha, potomek velmi slavné pražské rodiny rybářů, zemřel sedm let po svatbě. Mám tři syny a jako moje holandská babička jsem se ještě dvakrát vdala.
Je to právě jeden ze synů - Ota Vaňha, nar. 1984, který se svou rodinou bude na Suchdole pokračovat v historii. Vyroste zde něco nového – nový život, nová historie. Rok s číslem 2020 je k tomu přímo předurčen.
Comments