Rod Behenských z Mezihoří
- Marcela Vaňhová
- 23. 11. 2021
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: 4. 11. 2023
Rod Behenských pochází dle mého bádání z oblasti Chudenic, z obce Mezihoří 13. Dle záznamů v matrikách a urbářích zde byli už v 17. století. Dodnes dům stojí na stejné adrese.
Byli to většinou čeledíni (na Chudenickém panství), chalupníci a poklasní.. První obyvatel, který žil na adrese Mezihoří 13 se jmenoval Andreas Behenský.
V roce 1762 kupuje Andreas Behenský novou chalupu od úřadů vystavěnou v Mezihoří 13 a s ní i 14 strychů( strych = 2877,32 m2) t.j. 40 282 m2! s právem emfyteutickém(tedy navždy dědičném) s robotní povinností platby.
Jeho synem byl Franz Behenský, nar. 1761, který je už uveden v urbáři v r. 1782.
Chalupu zdědí jeho syn Josef, u něhož jsem našla svatební smlouvu z r. 1819 /viz níže/.
Ještě se zde narodí Josefovi syn Jan a jemu Václav, který se už narodil v Ježovech, protože jeho otec pracoval jako čeledín na hraběcím dvoře v Ježovech. Rodiny tehdy čítaly hodně dětí, které ale často umíraly a také se hodně stávalo, že ženy umíraly při porodech. To se stalo i v případě prapradědy Václava Behenského z Ježov, který měl ženy dvě. S první manželkou Marií Jindřichovou měli dvě dcery a syna. Jedna dcera i syn zemřeli a zůstala Majdaléna. Ta byla povahy povětrné a tak měla jednu nemanželskou dceru, kdoví s kým, a další nemanželskou dceru povila chalupníkovi Hlávkovi, který se k tomu přiznal a nakonec si jí i vzal. Spolu měli ještě dalších 5 dcer!. Proč o tom píši? Protože je to zajímavá linie, kde se rodila jen děvčata. Ovšem žena zemřela a Václav se oženil podruhé a vzal si Marii Stenglovou. Z tohoto manželství se narodily 4 synové. Jedním ze synů byl můj děda - Josef Behenský.
První syn Jan zahynul v první světové válce v r. 1918 v Itálii a na jeho počest stojí pomník v Merklíně. Byl oceněn Záslužným křížem rakousko - uherska. Sloužil v pěším pluku č. 11. c.k. rak. armády.
Druhý syn Václav byl krejčí v Pteníně. Za války za ním jezdila rodina, protože měl velké hospodářství a byl schopen ji celou sám uživit. Myslím, že nebyl v žádné válce. Václav měl s Barborou Oulíkovou dceru Milušku, která zemřela. O ostatních dětech jen tuším z vyprávění, myslím, že to byly dcery. Do matrik se zatím nedostanu.
Třetí syn Josef - můj děda byl velice statečný člověk. Už jen to datum narození 28.8.1898 ho předurčovalo k nějakým zásadním činům. A tak se stalo, že byl přímým účastníkem atentátu na Heydricha. V domě na Suchdole měl vysílačku, ze které odeslal zřejmě poslední zprávu těsně před atentátem. Byl členem odbojové organizace Kapitán Nemo. Bohužel se ale na Suchdole našel udavač, který dědu udal Gestapu a oni ho uvěznili na Pankráci. Už vše vypadalo, že ho pustí, protože neměli žádné důkazy. Chodili na přepadovky do suchdolského domu, pročesali ho křížem krážem a nic nenašli. Ovšem osud tomu chtěl, že musel položit život.. 30.6.1942 ho odvezli na Kobylisskou střelnici, kde byl s dalšími 72 odsouzenými v 19.30 hod zastřelen. Babička to dlouho nevěděla, nedostala jedinou informaci. Byl oceněn in memoriam Československým válečným křížem a Medailí za zásluhy ve II. odboji. Na vojně byl u pluku pětatřicátníků.. c.k. pěší pluk je nejslavnější plzeňská vojenská jednotka, mezi lidmi všeobecně známá jako pětatřicátníci. Vojensky je znám jako císařsko-královský pěší pluk č. 35, posléze je za ČSR přejmenován na 35. pěší pluk a od roku 1920, po sloučení s 35. československým střeleckým plukem italských legií, jako pěší pluk 35. Od roku 1923 nesl čestný název „Foligno“. Teprve letos jsem zjistila, kde je pohřben.
Děda měl jen jednoho syna Karla - mého otce. Oženil se s Věrou Fochlerovou a narodila jsem se já, Marcela.
Čtvrtý syn, Karel byl též velmi statečný. Pracoval v Plzni při výrobě zbraní a jednoho dne ho prostě Němci zajali za údajnou sabotáž a odvezli do Terezína. Z Terezína putoval do Buchenwaldu a pak do pracovního tábora Dora, kde se vyráběli součástky do německý raket V2.(Vergeltungswaffe 2, zbraň odplaty, nebo A4 jako zkratka z Aggregat 4, čtvrtý typ rakety) byla raná balistická řízená střela použitá Německem v 2. světové válce proti Velké Británii a Belgii k ostřelování vojenských a civilních cílů.)
Toho jediného jsem zažila,, protože přežil a vrátil se domů. Na cestě domů z lágru jel s Miladou Horákovou. Dochovala se fotografie celého vozu, kterým cestoval do vlasti.
Více o Karlu Behenském Strýc měl syna a dceru. Ta se vdala za Karla Kuttenberga. Syn Stanislav bohužel zemřel mladý.
V rodové linii zůstaly jen ženy. Zatím jsem nevybádala, že by existoval nějaký Behenský z této naší linie. Snad jen od Václava. Tak třeba někdy...
Comentários