Cestou do Rostocku

Scharbeutz

Koupání!! Vedro a v cestě podél moře nádherné letovisko. Válíme na pláži. Kolem všudypřítomní loudící racci, kteří si klidně sednou vedle vás a koukají vám do pusy, co jíte a nádherně čisté, chladné moře naplní celý den. Zahrabu se do jemňoučkého písku a samozřejmě, když chci do vody, obloha se zatáhne. Koupat se v chladném moři s větrem v zádech není nic moc, a tak vyrážíme za dalšími německými objevy.

Boltenhagen

Přístavy a maríny, to je moje. A tak se nám do cesty připletla marína Boltenhagen.

To co jsem tady zažila, nezapomenu snad nikdy. Přijeli jsme sem už skoro v devět hodin večer, v malém přístavu se kolébaly plachetnice a jachty, a narůžovělé světlo, visící všude kolem, signalizovalo něco neobyčejného.

Sešli jsme na promenádu a já jsem zůstala stát jak opařená. Všude na nebi a nad mořem se líně válely odstíny růžové, fialové a téměř smazaly rozdíl mezi nimi. Jen lehké vlny dávaly vědět, kde vlastně je voda. Vůbec nešlo od té podívané odtrhnout oči, a tak jsme prostě jen čučeli. Dvě hodiny tohoto barevného zážitku se nedá ani popsat, dokonce ani vyfotografovat.

Pokoušeli jsme se tu náladu dostat do obrázku, ale vzdali jsme to, ty barvy nešly zdokumentovat. Pár obrázků si ale neodpustím přidat, snad z nich bude alespoň trochu vidět, o čem mluvím.