Dierhagen a západ slunce

Všichni o tom mluví jako o „kýči“… ale když přijdete na pláž, je posetá tisíci diváky. Myslím si, že není nic krásnějšího, než když se všechny ty nádherné barvy rozprostřou po moři a vy jen s naprostou fascinací hledíte na to přírodní divadlo, opakující se den co den.

V dnešní době zjistíte velmi jednoduše, v kolik slunce zapadá.. a tak začal náš závod s časem a s hledáním místa, kde toto divadlo bude nejkrásnější.

Vyrážíme směr Ribnitz – Damgarten.

Po cestě přemýšlíte o tom, co jste právě zažili a najednou vás praští do očí obrovská cedule KARL´S – Erlebnis – Dorf. V Rövershagenu musíme zastavit, probíhá zde právě jahodový týden.

No popisovat název „tržnice“ nebudu. U nás si vždycky představíme tržnici Holešovickou. Tohle ovšem nemá nic společného s jakoukoliv naší tržnicí. Nádherné dřevěně stavby, ve kterých se skrývají všechny možné pochoutky a pak hlavní hala, kde už u dveří uděláte prostě jen „áách“. Vůně, barvy, balení.. všechno je jinak.

Proč o tom ale píši?.. prostě mne velmi překvapily místní rozdíly v obchodech, místní rozdíly mezi lidmi. Došla jsem k názoru, že vše je opravdu jen o lidech, o jejich postoji, o tom, co chtějí ukázat a jak se chtějí sami chovat.

Ale to už je 20. hodin a my stále honíme západ slunce.

Má zapadat za půl hodiny!!.. z Rybnitz- Damgarten letíme do Dierhagenu. Přijíždíme téměř na minutu přesně, teď ještě zaparkovat a proletět borovicovým hájem….

Vyjdete z háje a …….. JE TAM!!

Pláž je poseta stovkami dychtících návštěvníků, čekajících na to divadlo a kteří stejně jako my zírají na červenou kouli, která se rychle sklání k obzoru. Fotím ... ale po čase se na to prostě vykašlu a jen sedím v písku a užívám si to.

Ještě hodinu po tomto zážitku tam stále sedíte a sledujete barevné úkazy na nebi, na vodě.

No zřejmě už nikam dnes nepojedeme a přespíme v Dierhagenu.

Zapomněla jsem podotknout, že ve „východním“ Německu nelze přespat na parkovištích. Přijede policie a pokutuje. Na rozdíl od Německa „západního“, kde je každému jedno, kde stojíte.