Trajekt a já cestou do Kielu

Vůbec se nám z Cuxhavenu nechtělo.

Naše cesta pokračovala do Kielu.

Na této cestě jsem zažila další „poprvé“. Bláhově jsem si myslela, že projedeme Hamburkem a vydáme se opět nahoru do Kielu. Ale skutečnost byla zcela jiná.

Když jsme dorazili do Wishhafenu, bylo mi už cosi podezřelé… najednou silnice končila.. a přede mnou stálo pro mě vpravdě životní rozhodnutí.

Překonat svou fobii a nalodit se na otevřený trajekt a tím se za dvacet minut dostat do druhý břeh Labe, nebo jet do zmíněného Hamburku a prodloužit si cestu. Byla jsem odvážná!!.. dokonce jsem i z auta na trajektu vystoupila a mohla jsem se kochat pohledy na břehy Labe, na otevřené moře…

Jak příznačné – vesnička, kde jsme přistáli, se jmenovala Glückstadt.

Bohužel při vylodění se dostavila reakce na stres a skoro až do Kielu jsem se třásla a bylo mi špatně.

Ale projížděli jsme nádhernými vesničkami s doškovými střechami, s upravenými zahrádkami, s květinami v oknech a tak se alespoň trochu dala moje indispozice unést.