Arles
Na cestě k moři jsme se museli zastavit v Arles. Ať už proto, že jsem chtěla vidět, kde tvořil Van Gogh, ale i proto, že toto město má bohatou historii.
Své první slavné období prožila původní keltsko-ligurská a poté řecká osada za Římanů. Osada byla založena Řeky již v 6. století př.n.l. na levém břehu řeky jako obchodní pobočka Massilie (dnešní Marseille).
O Arles se hovoří už ve 2. století př.n.l – kdy bylo Arelate neboli "město v bažinách" obsazeno Římany. Za Césara se stalo hlavním městem Provence ("Colonia Arelate Sextanorum") na křižovatce cest rhônským údolím a na spojnici mezi Itálií a Španělskem.
Arelate se velmi záhy stalo důležitým centrem křesťanství v celém jihofrancouzském regionu. Již ve 3. století zde sídlil biskup a roku 308 si zde nechal postavit svou rezidenci císař Konstantin.
V parku stojí kámen s bustou nizozemského malíře Vincenta van Gogha.
Ten ve městě pobýval roku 1888 – 89. Ozdobil zde svůj „žlutý dům“ a vytvořil sérii známých kreseb se slunečnicemi. Zde také vznikl obraz s názvem Ložnice v Arles. „Byl ohromen zdejší krajinou a doufal, že zde najde, či vytvoří novou uměleckou skupinu..." se píše o tomto holandském malíři. Zde se jeho psychické problémy ale zhoršily a on odjel na léčení do Saint Rémy(kde se mimochodem narodil Nostradamus). Postupem choroby měnil své styly a tak vyměnil své typické body za malé čárky a v Saint Rémy použil dokonce kroužení a kudrlinky. Nejpatrnější je to na jeho dalším slavném obraze Hvězdná noc.
První, co nás uchvátilo, byl ale římský amfiteátr. Prošli jsme uličkami a najednou se před námi tyčil monument 140 m vysoký, s šedesáti oblouky. Každý oblouk podepírá dórský a korintský sloup. Gladiátorským hrám zde mohlo přihlížet až 20 tisíc diváků. Samotná aréna byla vytesána do skály. Ve středověku přistavěli měšťané věže a zdi a z amfiteátru udělali téměř pevnost.
Nasávali jsme uvnitř tu atmosféru, projít všechny tunely a průchody, které nesly svou historii. Byl to opravdu neopakovatelný zážitek.
Cestou na Place du Forum jsme míjeli také pozůstatky antického divadla.
Procházeli jsme různými uličkami a jen náhodou jsme narazili na rue de la Calade a na největší centrum fotografického umění. Každý rok se tu pořádá ve všech možných i nemožných prostorách zhruba 60 výstav světových fotografů. Les Rencontres d´Arles je snad nejvýznamnější každoroční fotografickou akcí na světě.
Došli jsme konečně na mé vysněné náměstí. Zděšeně jsem zírala na ten mumraj. Celé náměstí je zaplněno stolky a židlemi, že pomalu onu proslulou kavárnu ani nemáte šanci uvidět. Hrozně mě to zklamalo. Prošli jsme tedy náměstí, minuli zbytky římského fóra se dvěma korintskými sloupy a zastavili se u Cafe de la nuit.
Při pohledu na kavárnu mne jímaly docela jiné emoce, než jsem čekala. Mraky lidí, chaos. A tak jsem si doslova jen „cvakla“ pár záběrů, abych měla aspoň nějakou památku. Samozřejmě že jsem si myslela, že nafotím stejnou fotku, jako je Van Goghův obraz.. Nenafotila.
Ale náladu ve městě mi to rozhodně nezkazilo. O nádherná místa a pohledy tu nebyla nouze.
Naše cesta vedla dále do Camarque.
Příště o koních a moři.
