Skalní vesničky – Roussillon
Specialitou tohoto území jsou villages perchés– vesnice ve vnitrozemí umístěné na skalnatých vrcholech jako orlí hnízda, budované ve středověku jako opevněná sídla proti nájezdům kmenů Ligurů, Keltů, Římanů, Vandalů nebo Saracénů. Domy se stavěly na skalách, které nahrazovaly hradby, většinou kolem strážní věže, která hlídala přístup do údolí. Mezi nimi byly jen úzké uličky, poskytující stín v letních měsících.
Francouzi rozlišují tři typy vesnic: malebné vesnice, vesnice s charakterem a nejkrásnější vesnice Francie, kterých je celkem 141 a z toho 18 v regionu PACA s největší koncentrací v pohoří Luberon. Tato asociace byla založena v r. 1982 s cílem ochrany, rozvoje a podpory těchto vesnic, aby tak byly zachovány hodnoty předků. Dříve neznámé, někdy opuštěné vesničky byly rekonstruovány a na jejich náměstí s kašnami a staletými platany se vrátila dřívější živost. Dnes se pokládá za velký luxus bydlet v těchto vesničkách a lidé si tam vše nádherně zkrášlují a upravují. Je to radost pohledět na ta okna plná květin, obrovské květináče s barevnými květinami stojí i před domy. Při své cestě jsme jich pár navštívili, a ty co jsme míjeli, alespoň z dálky vyfotili.
První skalní vesničkou byl Roussillon, který nám opravdu vyrazil dech.
Každého uchvátí především sytým červeným nádechem zdejších budov, jež ostře kontrastují s okolními tmavě zelenými kopci. Rozkládá se na vršku kopce a je známá jako jedno z největších nalezišť okru na světě.
Kdysi se zde těžilo 17 barevných odstínů okru – fialový, červený, oranžový, žlutý a mnoho dalších. Historie tohoto naleziště sahá až do doby před 230 miliony let, kdy byla ještě celá Provence zalitá mořem. Písek na dně obsahoval železo, které později oxidovalo, tak vznikl okr.
Již staří Římané jej využívali na výrobu glazury na hrnčířské výrobky. V 18. století pak přišli místní obyvatelé na to, jak se dá upravit pigment tak, aby byl odolný vůči vodě. Díky tomuto objevu vznikl nový průmysl výroby barev, které bylo možné využívat nejen při povrchové úpravě keramických výrobků, ale také při malování domů. Zůstalo zachováno původní zbarvení domů a je spolu se svým okolím chráněnou oblastí. Ve vesničce se můžete procházet po úzkých a příkrých uličkách, jež jsou lemovány domky s krásně červeně zbarvenými fasádami, které ukrývají obchůdky se suvenýry, kavárničky, restaurace, ale i galerie a obchůdky s oblečením. Nadchly mne ty miniaturní krámečky – skoro jako ve Zlaté uličce na Pražském hradě. Vesnička je ale neskutečně zaplavená turisty, a tak se fotografovalo velmi těžce.
Miluji na Francii tu její lehkost a bezprostřednost. Lidé si třeba stoupnou před svůj dům a malují si.. ženy tam na lavičce před domem vytvářely dárky pro turisty. Všichni jsou v klidu, usmívají se, nikam nespěchají. Vedro bylo k zalknutí, ale zážitky z Roussillonu jsem si odvezla opravdu famózní.
Nemohli jsme samozřejmě odolat místním restauracím a tak se stalo, že na nás čekal autobus plný lidí. My si vychutnávali nějaké dobroty a docela jsme při tom zapomněli na to, že máme vůbec někde sraz s ostatními.
