Grand canyon du Verdon, Moustiers Sainte Marie a Banon

Alpy Horní Provence na druhé straně kaňonu Verdon leží na půl cesty mezi Vysokými Alpami a mořem a díky absenci průmyslu a větších měst se vyznačují podle znalců nejprůzračnějším vzduchem a nejjasnějším nebem, které je pro Provence tak typické. Světlo a barvy se tu spojily k vytvoření malebné krajiny, kde se střídají vesnice na kopcích, se zelenými dubovými lesy, levandulovými poli a tyrkysovými jezery. Vesnice se svými typickými kostely a románskými kaplemi vznikaly na místě dřívějších keltsko-ligurských oppid. Pohoří Lure, které dosahuje výšky až 1800 m, se táhne od východu na západ k hranicím Horní Provence a Dauphiné a je mezníkem mezi středomořským a alpským klimatem.

Grand canyon du Verdon je největší kaňon v Evropě a druhý největší na světě, na hranicích Provensálských a Přímořských Alp v jižní Francii . Temně zelená řeka Verdon se vine na dně hlubokého kaňonu o hloubce až 700 a jeho téměř svislé vápencové stěny jsou v nejužších místech od sebe vzdálené pouhých 6 metrů.

Kaňon začíná za městečkem Castellane a táhne se mezi skalními stěnami v délce 21 km až k přehradnímu jezeru Lac de Sainte-Croix.

Bylo nesnesitelné vedro, když jsme zastavili před mostem přes jezero Lac. Pohled na tu nádhernou zelenou vodu ve mně vyvolal jediné – skočit do ní. Pár nadšenců se odhodlalo vyjet ještě dalších pár kilometrů nad kaňon a kochat se krásnými výhledy, ale já jsem zvolila variantu jedna – cachtání. A rozhodnutí ty bylo skvělé. Voda průzračná, kolem nádherné skály a tak jsme s několika dalšími lidmi zažili krásné odpoledne. Další cesta pak nebyla tolik úmorná. Ale i ve vedru člověk zmobilizuje síly, když se mu naskytne pohled na městečko v horách Moustiers Sainte Marie.

Moustiers-Sainte-Marie -

Historie této vesničky je nerozlučně spjatá s náboženstvím. V 5. století stál u jejího zrodu klášter založený biskupem z Riezu. Moustiers je vesnice či městečko založené roku 433 proslavené fajánsí v zelené, žluté a modré barvě, která se používala v 17. století na stolech francouzské aristokracie. Dominantou vsi je kaple postavená na skalním výběžku mezi horskými štíty. Slávu městečku přinesl 227 metrů dlouhý pozlacený řetěz s hvězdou, zavěšený mezi skálami tyčícími se nad městem. Legenda praví, že ji sem přivezl rytíř de Bozon Blacas, který v období zajetí u Saracenů přísahal, že pokud přežije křižácké výpravy, nepřístupné skály spojí řetězem. Ze silnice je hodně špatně vidět, ale kdo hledá, najde.

Jezdíme po kraji, kde jedna krásnější přírodní scenérie míjí druhou. Stále je na co koukat a my jen hlásíme řidičům: "Tady... taaady... zastavte". Většinou jsme samozřejmě chtěli zastavit v místě, kde se jen tak autobus nevejde a oni se nám vždycky snažili vyhovět. Smáli se a nechápali, co pořád vidíme v té levanduli.

Další krásnou zastávkou byl Banon.

Mezi pohořím Lure, Ventoux a planinou Albion se zvedá malebná středověká vesnice leží stranou hlavních cest a tak se jí vyhnuly historické pohromy. Zachovala si tak svůj přírodní charakter uprostřed obilných a levandulových polí, které vypadají v polovině července zdálky jako šachovnice. Historie Banonu sahá velmi hluboko do minulosti. Dochovala se např. legenda, že římský císař Antonin LE PIEUX (86 – 161) snědl tolik sýru, až zemřel.

Tento výborný sýr se vyrábí z čistého kozího mléka, hotový sýr se balí do kaštanových listů a převazuje se lýkem.

Někdy může být tento sýr aromatizovaný bylinkami nebo pepřem, ale nesmí být ostrý, nýbrž jemný, smetanový a lahodný.

Banon se také vyrábí z kravského mléka, potom může vážit až jeden kilogram a je také zabalený do listů a lýka. Jeho variantou je Saint-Marcellin vyráběný v oblasti Dauphine, a to téměř vždy z kravského mléka.

Odolat sýrům nejde.. a tak jsem si svého jmenovce - Saint-Marcellina - koupila. Naštěstí až cestou domů a ještě byl uskladněn v chladničce v autobuse. Obávám se, že řidiči chladničku pak už na nic nemohli využít :-). Ale zážitek z chuti byl obrovský. Je to jemný, aromatický sýr, který se rozpouští na jazyku až do smetanové chuti.

GALERIE FOTOGRAFIÍ ZDE