La Garde d´Apt, Abbaye d´Sénanque a Gordes
Přesunuli jsme se na další levandulovou farmu. Jde o místo, kde roste ještě původní druh léčivé levandule, který nenajdete nikde jinde na světě, ve výšce zhruba 1100m.
Lagarde d’Apt je malá izolovaná vesnice na severu regionu. Po příjezdu do Lagarde d’Apt, zjistíte, že to není vesnice v klasickém slova smyslu - Lagarde d’Apt je kostel, restaurace a dva levandulové lihovary. Není tu náměstí lemované starobylými domy, žádný labyrint klikatých uliček, nebo diskutující sousedé o počasí … Je tu jen 33 obyvatel! Dočetla jsem se někde, že je zde jen 15 sídel, 6 chat k příležitostnému obývání a jeden prázdný dům.
Lagarde d’Apt je obklopen nádhernou a divokou krajinou … je to úžasné!
Město je také domov slavného sýru Chevredou.
Museum levandule ve vesničce Coustellet ukazuje celé dějiny pěstování a destilace levandule. Jsou zde krásné měděné destilační přístroje a díky modelu lihovaru lze sledovat celý destilační proces krok za krokem. Dvě tuny levandule bylo zpracováváno v roce 1920, zatímco v současné době roční produkce činí v průměru 900 tun. Dostane se vám tu dokonalého výkladu o levanduli a vy pak plynule přejdete do obchodu, kde nevěříte svým očím.
U vstupu do obchůdku stál krásný olivovník. Pod ním se shromáždili především muži, protože ženy šílely při pohledu do fialového obchůdku a kreditky pánů se hrůzou kroutily v jejich kapsách.
Abbaye d´Sénanque
Název kláštera je odvozen od latinského „sine aqua“ – bez vody, protože zdejší řeka dávala málo vody.
Byl založený v roce 1148 a patří mezi tři velké cisterciácké kláštery v Provence. Klášter byl ve výstavbě celých sto let a největší rozkvět zažil v 13. a 14. století. Po francouzské revoluci v roce 1791 byl prodán státu a jeho význam začal upadat. Nové osazenstvo kláštera přišlo až v roce 1854, aby po 99 letech bylo díky novému náboženskému zákonu vyhnáno. V roce 1988 se do kláštera opět vrátilo několik mnichů. Dnes zde žije pět mnichů. Klášter si na sebe nyní vydělává díky vstupnému a výtěžkem z prodeje přírodních produktů. Kolem kláštera je co jiného, než obrovské pole s levandulí. Bohužel jsme na místo dorazili už pozdě a nedostali jsme se dovnitř. Ale i ten pohled ze silnice je impozantní.
Gordes
Celý tenhle den jsme měli nějak špatně naplánovaný časově. Všechno, co jsme chtěli vidět nám díky tomu uteklo a nejinak to bylo u Gordes. Je to impozantní město, které pro fotografy skýtá největší potěšení při západu slunce. A my na místo přijeli asi tak 20 minut před tím, než slunce zapadlo.
I na fotografiích je vidět, jak jsme se sluníčkem doslova honili.
Počátky města lze vysledovat až do roku 1013.
Uprostřed vesnice stojí hrad, jehož počátky je možné vysledovat až do výše zmíněného roku 1013. Později byl přestavěn v renesančním stylu.
Všechny budovy ve vesnici jsou vyrobeny z tradičního provensálského materiálu – kamene. Na střechy jsou použity terakotové desky. Nejsou zde ploty, pouze kamenné zídky. Ulice jsou dlážděny a pod nimi se nachází veškerá rozvodná síť.
V okolí Gordes najdeme také v poli rozseté zbytky zvláštních staveb z kamene, bez malty, v podobě iglú. Bories, jak se zde nazývají, obývali pastevci a lovci.
Inspiraci pro svá díla zde čerpal i Marc Chagall či Picasso. Obrázek s fotkou je toho důkazem, jen mě tam nešli žádní turisté. Vlevo je Picassův obraz "Street of Gordes"
a vpravo je moje fotografie.
Ale i mnoho z vás toto městečko už někdy vidělo. Odehrává se totiž v něm děj známého filmu „Dobrý ročník“ s Russelem Crowem v hlavní roli.
